Můj pohled na žádost Macury

Reakce na dopis od Mirka Macury!

Budu vám prezentován můj pohled, názor na poslední pro mně nepříjemnou situaci.

Mrzí mě, že vůbec nastala situace, kterou budu níže popisovat. Zabýváním se takovýmito situacemi mi ubírá spoustu času, který by se dal využít k mnohem prospěšnější práci. Mě tyto situace dost otravují.

Prosazuji a chci v organizaci pro všechny rovnost. Nikdo nemá u mě privilegia, tak to prostě je a bude. Možná proto, nebude někdo souhlasit s tím, co vám tu budu číst!!

Pozoruji, že poslední dobou je něco špatně! Nechtěl bych se pitvat do minulosti. Situace, kterou bychom se dnes měli zabývat, měli bychom ji řešit, byla zapříčiněná mou benevolenci, důvěrou v lidi, dalo by se říct mou blbosti.

Každý jsme jiný, nějaký, což je možná dobře. Všichni by si ale měli uvědomit, co je pravda! Pravda je věc relativní, což podle mého výkladu znamená, že každý má svým dílem pravdu.

K věci:

Nějak jsem ztratil přehled o výcvikových pomůckách, konkrétně rukávech. Nehodící rukávy se nevyřazovaly, nebyla vedena evidence, což je špatně a nové se dávaly k používání, což je normální. Ztratil jsem přehled o množství, kolik a jakých rukávu máme. Nebyl zpracován inventář, který jsem pořád urgoval, a nedůrazně vyžadoval. Byl jsem utěšován, že inventář je udělán. Do dneška jsem neviděl žádný seznam věci potřebných k výcviku, konkrétně rukávu, o kterých bude řeč.  Zde, musím ještě jednou konstatovat, že vina je ve mně a v hlavním výcvikáři, nebyli jsme dost důslední. Věci k výcviku, rukávy jsem nechtěl u sebe v kanceláři. Daly se do místnosti pro figuranty, a tak vznikl v této místnosti nepořádek, dalo by se neslušně říct, bordel.

Nikomu dlouho nic nechybělo. Ještě jednou říkám byl jsem benevolentní, dost důvěřivý.  Kolikrát jsem i u jiných příležitosti poukazoval, že bychom neměli být benevolentní. Toleroval jsem hodně věcí. Tolerantnost, důvěra a benevolentnost se pak v plné míře obrátila proti mně.  

Tak vše dospělo až k situaci, kterou dnes máme řešit. Zmíním se jen okrajově. Měli se rozdělit pomůcky pro figuranty. Jak je výše uvedeno probíralo se rozdělení rukávu. Vznikla situace, kterou chce Mirek Macura řešit s výborem. Napsal žádost, aby se výbor zabýval a vyřešil dilema, že prý byl nařčen z krádeže.  Zde musím napsat, že jsem u této prekérní situace byl. Můžu odpovědně, důrazně říct a prohlašuji, že o zlodějně tam nepadlo ani slovo. Byly vznášeny dotazy, typu nemáš náhodou nějaké rukávy ty doma? A tak vznikla žabomyší válka.   

Každá situace má řešení.  Já stále říkám, že vše je o komunikaci. Zde musím říct, že komunikace mezi Mirkem Macurou a námi, konkrétně mnou byla, dalo by se říct slabá. Zde by bylo dobré říct, že Mirkovi jsem navrhoval, aby některou neděli přišel na cvičák, což by nebylo ke škodě věci. Některé sporné věci, hlavně k výcviku, které byly špatně, a mnohými kritizovány, jsme si mohli vyříkat dřív. Kritika mnohých je, že ne naši členové koušou na naše rukávy. Nemusela vůbec nastat situace, která zašla až do excesu. Mohli jsme si hned v zárodku vše vyříkat a nemuseli jsme dnes na výboru něco takového probírat a zdržovat se. Jsou zde jiné věci, kterými se dnes máme zabývat.

Chci a prohlašují, že cvičák je především pro výcvik. V práci kolem výcviku nikomu nebráním a nikomu nepodkopávám nohy. Všichni si ale musíme uvědomit, že výcvikové pomůcky jsou nás všech a nemáme jich zas až tolik, jak jsem si i já původně myslel, že jich máme! Pracujeme prostě se spotřebním materiálem!

Jsme v situaci, kdy musíme věci dát do pořádku, udělat konečně inventarizaci, pořádek, začít ve všem, možná od začátku. Dát vše pod kontrolu, zanést na papír. Vyčlenit místo, kde budou nové rukávy, návleky, pomůcky skladované. Budou se vydávat po odepsání starého; systém výměna! Bude se muset šetřit! 

Teď k meritu věci, o kterém chci hlavně hovořit, některé pro mě problémy, si teď vyříkat: K dnešnímu dni k mé spokojenosti máme konečně víc, jak jednoho figuranta. Tak nastala konečně situace, kdy bychom mohli být spokojeni.  Je potřeba říct, a já chci, aby ti zkušenější začínajícím pomohli. Vždy to tak bylo! Začínajícím je potřeba v jejich začátcích vysvětlovat chyby, kterých se dopouštějí. Bude nějakou dobu trvat, než začínající figuranti dorostou kvalit Mirka Macury. Noví začínající figuranti se musí učit, a to nejde bez pomoci zkušenějších. Musí se jim neustálým opakováním, takříkajíc učené věci dostat pod kůži, aby potom mohli pracovat samostatně, automaticky, nemuseli přemýšlet, co a jak mají udělat, aby to dělali dobře, viz Eda Walach při přezkušování na KV. Moc přemýšlel, zaplatil daň z nervozity.

Je pravda, že fungujeme na bázi dobrovolnosti, nikoho nemůžeme do ničeho nutit. Je to o srdíčku, o tom, co a jak chce kdo pomoct, jak je kdo ochotný, předávat těm začínajícím své zkušenosti a vědomosti. Všichni budeme rádi za poskytnuté, konkrétní rady, vysvětlení, co kde můžeme zlepšit atd.  

Budu se opakovat, naše organizace funguje na bázi dobrovolnosti, nikoho k ničemu nelze nutit! Zde mi, ale ochota a chtění chybí. Prostě musím konstatovat, že mi tady chybí opora, názory a hlavně to srdíčko těch zkušenějších. Když chybí chuť a srdíčko, je to horší, než jak by někdo nemohl. Posloucháme pak takzvané chytrolíny, kteří v ničem nepomůžou, a je to k ničemu a o ničem. Kolikrát kroutím hlavou nad názory těchto lidí! Začínající členové pak tápou a neví, na čem jsou, musí zkušenosti získávat, kde se dá a kolikrát si, když pracují samostatně, neuvědomují, jak co dělají špatně. Každý jsme začínali a víme, co výcvik, výchova psa obnáší, o čem mluvím. Získané zkušenosti, by se měly předávat, aby vše probíhalo rychleji. Zkušení by měli být oporou začínajícím. Bylo by to k prospěchu nás všech, hlavně organizaci. Pak budeme i konkurence schopni.

Neměli bychom se bezdůvodně urážet, musíme být kolikrát otrlí k některým řečem. Kde bych já byl, kdybych se měl vždy, když něco slyším, nebo dovídám, hned urážet, nebo některé věci brát vážně. Ti zkušenější by měli malichernosti přehlížet a neunáhlovat se!

K článku, který jsem dostal od Mirka Macury, bych se raději dnes nevyjadřoval, prostě bych tuto situaci nechtěl dnes řešit. Všichni jste tuto stížnost četli. Celému výboru jsem tuto stížnost poslal, k prostudování!

Chtěl bych tuto záležitost nějak přejít, protože si myslím, že by se situace, kdybychom ji chtěli řešit, jen zhoršila, přiostřila. Situaci bychom raději neměli rozebírat a přejít ji bez komentáře. Když se v tom začneme pitvat, přispěje to podle mně k prohloubení konfliktu, nebo se dostaneme tam, kam doufám nikdo nechceme. Jestli se však někdo cítí být natolik poškozený, že nepřijme dnes, takto mnou uvedené argumenty, a nepůjdeme do kompromisu, nezbývá než vše ošetřit právně, přes právníky. Zde se pak dotčení musí dívat na fakt, že je zde argument „jedna paní povídala“, každý by pak obhajoval svoji verzi, bylo by to tvrzení jednoho proti druhému + svědci! Já jsem již výše uvedl, že o zlodějně nepadlo ani slovo!

Takže k dnešnímu jednání: v prvé řadě vypracovat inventář, odepisovat zničené pomůcky, nebýt benevolentní, neskladovat zbytečně již prošlé, zničené věci.

Protože s rukávy nepracují, a jen je vidím viset na věšácích, tak jsem si myslel, kolik rukávu nemáme, přitom nemáme nic. Hodně se jich pro kousání nehodí, jsou prý zničené!, tvrdí někteří!

Ještě k loňskému nákupu. Byly koupené prohazovačky, které chybí, nevím, kde se poděly, prostě schází. Nevím, na co by se kousalo, kdybych na vylučovačkách 3. 5. 2014 nic nekoupil!

Do místnosti figurantů se bude omezovat přístup, ne každý bude mít klíč. Každý, kdo do místnosti figurantů bude mít přístup, „bude mít klíč“, ponese určitý díl odpovědnosti, za materiál tam uskladněný. Dveře do místnosti bude muset za sebou každý zamykat.

Vadí mi, že když už někdo něco používá, tak pak kolikrát tuto věc nevrátí na své místo! Kolik věcí se už tak ztratilo. Používané věci se zapomenou kolikrát venku, nikdo je neuklidí. Zde je to právě o odpovědnosti. Přišli jsme už v nemalé míře o činky, plenty, biče, logerštoky, rukávy atd.

Ještě můj soukromý názor.

Každý si háji svoje zájmy. S tím ovšem já nic nezmůžu, doba už je prostě taková.

Všem, kteří se v tomto mém povídání najdou, tak by se měli zamyslet. Jsou možná ti, co jim chybí zdravé zapálení, srdíčko pro pejskařinu, pro společnou věc. Každý honosně prohlašuje, říká, že vše se dělá pro organizaci. Skutek utekl! Všichni se chtějí nějak zviditelnit, což zas není kolikrát ke škodě věci. Na druhé straně si myslím, nemůžu však říct, že všichni, ale většina kope na svém a za sebe. Dnešní doba už je taková, čemuž se nemůžeme divit! Mě osobně tato novodobá doba, není po chuti, ale jak výše uvádím, co už já s tím nadělám.

Ještě k našemu majetku. Už delší dobu všechny vyzývám, že každý by se měl ke společným, našim věcem naučit chovat. Pečovat o společný majetek s vědomím odpovědného hospodáře. Starat se o pořádek musíme všichni! Nenechávat na druhých, a myslet si, však to někdo uklidí.

Bídu zatím nemáme, ovšem na rozdávání, také nemáme!  Musíme se chovat, jako správní hospodáři. Musíme myslet a pracovat ekonomicky, není to jednoduché. Nebudeme moci vyhovět všem. Budeme muset pracovat operativně, podle možnosti vypracovat nějaký klíč k přidělování rukávu, budeme přidělovat poměrově. Nebude pro všechny stejně! Bude se vycházet z toho, na co máme.

Ještě okrajově se zmíním, každý se obklopuje lidmi, kteří za ním, za všech okolností stojí! Nechci s nikým bojovat, snažím se vyjít s každým. Na tvrdo ale řeknu, známe se už natolik dlouho a je vám jistě známo, že umím být nepříjemný, dokáží se bránit a i bojovat.

                                                                               Václav Kopka