Po neustálých stěhováních, naše organizace zakotvila v nynějším prostoru, který svou polohou je ideální pro odvětví kynologie, výcvik psů.                 
Všichni členové, kteří vydrželi neustále stěhování a zůstali věrni naši organizaci, se vrhají do práce (hodně členů při stěhování se z místa na místo nevydrželo, přešli do Třinecké organizace), zůstalo nás jen devět věrných.

Cvičiště jsme si svépomoci upravili, každý podle své možnosti, přiložil ruku k dílu. Byly organizované brigády, sadili jsme stromky, upravovali svah, naváželi hlínu, plochu po navezení upravil p. Turoň P., kvůli vysušení se navezla škvára, o konečnou rekultivaci se přičinil, p. Kopka V.
Sehnali jsme unimobuňky, protože naše členská základna se rozrůstala, původní unimobuňka už nestačila, byla malá. Umístění unimobuněk bylo dost nešťastné (asanační pásmo, vysoké napětí, a také nebyla v čase, splněna ohlašovací povinnost, hrozila nemalá pokuta za černou stavbu) a tak po úvahách jsme rozhodli, že si postavíme klubovnu.

Předsedou organizace byl p. Kopka Václav, ten za pomoci p. Ing. Huczaly Jana, který svou znalosti v oboru stavebnictví byl velkým přínosem pro realizaci záměru, postavit klubovnu.

V roce 2002 jsme zahájili jednání se svými nadřízenými (ČKS), kteří přislíbili, že pomůžou. Nechali jsme si zhotovit plány, vyběhali stavební povolení, odkoupili pozemek. Třinecké železárny dali první injekci pro zahájení stavby, dali dotaci 200 tis. Kč, začali jsme stavět. Stavba byla zahájena v říjnu roku 2003, výkopovými pracemi pro základy klubovny a pro přípojku elektřiny. Začalo jednání s OÚ ve Vendryni. Byl to starosta, který pochopil situaci a všemožně se zapříčinil o zdárný průběh stavby v jeho počátcích. OÚ Vendryně vyšel vstříc a prodal nám pozemek za symbolickou cenu, 1 Kč. Tento akt byl rozhodující, abychom mohli žádat o dotace od svých nadřízených orgánu, kteří v prvopočátku nás navnadili k této stavbě, že nám pomůžou.

Proč jsme klubovnu stavěli, když nám v unimobuňkách nic nechybělo.

Sarkasticky můžu říct, že nám ve starých buňkách bylo dobře. Vodu jsme si vozili v kanistru, elektřinu jsme nepotřebovali, pořádek se nemusel dělat, myši byly našimi kamarádkami. Sem tam nás přesto, že jsme nic neměli, vykradli. Tím nám vznikala škoda, nemalého rozsahu. Než se zloději dostali dovnitř, nadělali spoustu škody, kde co rozbili naštvaní, že v buňkách nic nebylo. Zloději byli chyceni. Musel jsem kvůli tomu jezdit k soudu. 

Jak vše se stavbou bylo, jak vše probíhalo!

Po sametové revoluci jsme se stěhovali z místa na místo, až nám nakonec obec Vendryně pronajala pozemek, na kterém byla původně skládka. Pár věrných, bylo nás devět, kteří v organizaci zůstali, začali pracovat, každý podle svých možností a schopností. Pan Marosz T. nechal upravit svah, dovezli jsme buňku, časem byla buňka malá. Pan Turoň P. sehnal další buňky. Chybou bylo, že jsme postavili buňky v asanačním pásmu, a zaspali ohlašovací povinnost. Vznikla černá stavba, kde hrozila nemalá pokuta! Začal jsem uvažovat, jak z toho vybruslit a přišel na to, že vypracujeme stavební projekt a zažádáme o stavební povolení. Buňky budou sloužit k přípravě na stavbu. Každý rok podáme okolkovanou, 100,00 Kč žádost o prominutí zahájení stavby, že stavba nemohla být zahájena z důvodu nedostatku peněz.

Nápad pro stavební povolení klubovny se zrodil v mé hlavě. Klubovna se postavila podle mých představ. Původní záměr byl, že klubovna měla být o hodně menší.

Moji představu jsem konzultoval s Ing. Huczalou, stavebnictví byl jeho obor. Zadali jsme projektantovi udělat projekt. Projektant udělal výkresovou dokumentaci, dal všemu náležité právní podklady.

Poté jsme s Ing. Huczalou usoudili, že když už je vypracovaný projekt, který nebyl zadarmo, mohli bychom realizovat stavbu, pokusit se sehnat peníze. Ing. Jan Huczala, měl stavebnictví ve své pracovní náplni. Jeho znalost v oboru, kontakty a ochota, mi hodně pomohly. Věděl na koho se kde obrátit, a tak se urychlil proces vyřizování hlavně v začátcích, zhotovení výkresové dokumentace, vyměření pozemku aj. Pomáhal mi napsat dost podstatných žádostí, věděl, co v které žádosti musí být. Také věděl, že se znám přes pejsky s generálním ředitelem TŽ a.s., s Ing. Ciencialou Jiřím Csc. Než vše začalo, šli jsme s Ing. Huczalou za generálním ředitelem Ing. Ciencialou Jiřím Csc., požádat o pomoc. Ing. Cienciala Jiří Csc. slíbil, že co bude moci a bude v jeho silách tak udělá, že nám ve stavbě klubovny pomůže.

Začal jsem obtelefonovávat a poptávat i u jiných institucí, na úřadech, na ministerstvech, jestli nám a jak můžou se stavbou klubovny pomoci. Bylo hodně slibů.

Začalo se psát bezpočet žádostí o dotace, oslovoval jsem kdejaké ministerstva a instituce. Co to bylo návštěv po úřadech, naježděných kilometrů. Vše se zařizovalo při osobních jednáních a jen díky mé povaze, zarputilosti, neodbytnosti, a ochotě Ing. Huczaly, jsme pokračovali ve stavbě.

Na dokreslení situace, v té době organizace nedisponovala žádnými finančními prostředky. Bylo dost odvážné, se stavbou začínat, začínali jsme od nuly! Naše představy byly, že by stačila malá klubovna za cca 1 300 000,00 Kč.

Po návštěvě u generálního ředitele TŽ a.s. bylo všechno spuštěno! Byly to TŽ a.s., které nám poskytly první investici. Bylo to v říjnu 2003.

Informace od ČKS, jestli chceme nějakou dotaci od nich, musíme mít pozemek ve svém vlastnictví, pak že nebude problém, že pomohou. Vše se zařídilo, pozemek jsme odkoupili! To jsme ale netušili, jak to u ČKS chodí. ČKS nás zklamal nejvíc. Psal jsem žádosti o dotace, najednou se u nich žádné peníze nenašly, přidělali mi zbytečnou práci, co to bylo telefonu a intervenci!  Nepomohli vůbec! Až, byla klubovna postavena, tak se holedbali, že nám přispěli 300 000,00 Kč, což nebyla pravda. Peníze, jsem si vyžádal u Ministerstva školství já, jenže musely k nám směřovat přes ČKS.

Začátky stavby: Pozemek jsme nechali zaměřit a ocenit. Cena byla stanovena 3,50 Kč/m2. Obec nám vyšla vstříc, prodala nám pozemek za symbolickou cenu, 1Kč. Tento akt byl rozhodující. Obec Vendryně nám pomohla, a tak jsme mohli adresovat žádosti o dotace i u ČKS. Jak to bylo s ČKS, jsem napsal výše.

Obec šla do stavby s námi s tím, že se stanou poměrnými vlastníky klubovny. V té době musela mít každá obec záchytný kotec pro toulavé psy, a tak nám obec na základě, že budou v klubovně dva záchytné kotce, pro odchycené psy přispívala finančně. Z důvodu záchytných kotců pro psy, dala obec na stavbu klubovny poměrně dost peněz. Je víc, jak třetinovým vlastníkem klubovny!

Po zahájení stavby, nastaly různé peripetie. Málokdo si dokáže představit, co mě stavba stála nervů, času a sebeobětování.

Na úplném začátku musela být stavba zaměřená, musela být vytyčená trasa výkopu pro elektrický kabel.

Po všelijakém vyřizování různých náležitostí, povolení, jsme v říjnu 2003, začali výkopem a položením 400m dlouhého elektrického kabelu. Výkop pro kabel dělala firma Franek. Některé výkopové práce se musely dělat ručně. Zde musím vyzdvihnout nasazení p. K. Drábka, který zde odvedl velký kus práce.

Stavba byla zahájena, začala její realizace. Přes zimu jsme dolaďovali zjištěné nedostatky. Na jaře roku 2004 jsme naplno rozjeli projekt, stavba klubovny. Nechali si zaměřit místo, kde klubovna bude stát. Pan Turoň P. zajistil výkopové práce, shrnul vrchovou hlínu pro základy stavby klubovny. Nastoupila stavební firma KABRO s kterou jsme uzavřeli ústní dohodu. Je na místě říct, že pro nějaké nesrovnalosti dost zásadního rázu jsme se s firmou Kabro před dokončením stavby, rozešli. Dokončení stavby jsme domluvili u Ing. Špačka Iva, ředitele D5 a.s.. Ing. Špaček byl náš fanda, měl psa a je z Vendryně. V jednání s ním nám zase pomohl generální ředitel TŽ a.s. K osobnímu jednání s p. Ing. Špačkem jsem šel s p. Siudou M., který se s Ing. Špačkem znal.

Při realizaci stavby to pro mě bylo bezpočet hodin strávených na stavbě. Kolikrát stavební firmy volaly a ujišťovaly se, zda ve stavbě mají pokračovat, jestli jsem na stavbu sehnal další peníze. Kolikrát jsem chtěl během stavby všeho nechat, ale byl to generální ředitel TŽ a.s., který mě přesvědčil, že už není cesty zpátky, že se musí pokračovat v načaté práci, já se pak znova a znova nervoval.

Stavba až na maličkosti byla ukončena v roce 2005. Následně v lednu r. 2006, měla být klubovna kolaudována. Zde musím zmínit, jak byla kolaudační komise překvapena, když zjistila, že nemáme zkolaudovanou studnu, a že kdo nám vydal stavební povolení, když nebyla zkolaudována studna. Nastalo zdržení, zas administrace, museli jsme napřed kolaudovat studnu. Vše se vyřešilo a při celkové kolaudaci dopadlo vše dobře, až na úplně malé věci, které musely být do měsíce odstraněny, byla klubovna zkolaudována.

A znova shánění peněz na nákup nábytku a vybavení klubovny! Při vybavení nám opět pomohl generální ředitel TŽ a.s. který intervenoval, konkrétně u pana Pavla Báči. U p. Báči ve skladu jsme si mohli vybrat, co jsme potřebovali a co se nám hodilo pro provoz klubovny. Za p. Báčou jsme šli s J. Šádou, měl lepší přehled potřeby věcí pro kuchyň.

Pan Šáda J. s p. Galuszkou R. udělali v klubovně pro kuchyňku bar. Ještě musím zmínit p. Szwarce L. a p. Kaletu P., ti udělali v klubovně celou elektřinu.

Následovala další práce, oplocení. Další shánění peněz a firmu, která by nám plot udělala. Průběh celé stavby je zdokumentován na fotografiích. Když už se zdálo, že je všemu konec, další práce, rozšíření plochy k výcviku, aby měla parametry pro konání závodu a zkoušek.

Stále se snažím něco vylepšovat, ke své i všeobecné spokojenosti. Zde je třeba zmínit naši ekonomickou situaci. Organizoval jsem práce tak, aby nás vyšly co nejlevněji. Práce byly provedené, takříkajíc kolikrát za hubičku, bylo to o diplomatickém jednání, já pomůžu tobě, ty mě, narážím na firmu Strabac, která provedla rozšíření cvičáku, uválcováni celé plochy cvičiště, udělala odstavnou plochu pro auta, proti, že mohla použít dočasně plochu areálu pro uskladnění svého materiálu a strojů.

Vybavení organizace stálo také hodně peněz. Díky sponzorským darům, které jsem zajistil, jsme si mohli koupit křovinořez, motorovou sekačku s pojezdem a v neposlední řadě traktůrek pro kosení plochy cvičiště, koupili jsme oblečení a vybavení pro figuranty, plenty pro revíry, ledničku, elektrický pec se sklokeramickou varnou deskou, televizi, satelit a hodně jiných potřebných věci. V klubovně bylo instalováno zabezpečovací zařízení. Kdo si všímá, ten vidí!

Kvůli stavbě (začátky) bylo popsáno stohy papíru, musel být napsán investiční záměr, pak teprve se mohly psát žádosti o dotace. Nutno říct, že vše je zdokumentováno a je k dohledání.

Závěrem: je třeba poděkovat všem, hlavně sponzorům, kteří jakýmkoliv způsobem pomohli při veškerých pracích, jak už při úpravě terénu cvičiště, nebo samotné stavbě klubovny a také při vybavování klubovny!

Teď už nezbývá, jen naši krásnou novou klubovnu a areál udržovat. Je pořád co vylepšovat (zde je stále prostor), a tak je třeba naslouchat dobrým návrhům, nápadům, názorům, vše projednávat a pak po schválení, jak je již výše zmíněno stávající stav, vylepšovat.

Podotýkám, že v dnešní době už není takových obětavců, jako jsem já. Při mé naivitě, mohla stavba pro mě dokonce dopadnout špatně! Bylo by to také zajímavé povídání! Snad někdy příště.

Václav Kopka

Začátky naši ZKO níže, až pod obrázkem:

Založení naši organizace

Kynologická organizace vznikla v roce 1951. Vznikla odloučením několika členů (občanů Vendryně) z tehdy již existující ZO Kynologické jednoty v Českém Těšíně, v jejímž čele stál p. Machač. V té době někteří občané naši obce se účastňovali výcviku se svými psy v Českém Těšíně na cvičáku, který byl situován z části v místech dnešního tržiště a z části v místech kde nyní stojí obchodní dům Bila. Zakladatelem Organizace ve Vendryni byl p. Wojkowský, který se dohodl s vedením ZO Kynologické jednoty v Českém Těšíně a založil odbočku této KJ ve Vendryni. Asi o rok nebo dva později pak vzniká za skoro stejných podmínek i nynější ZKO Třinec.
Naši kynologové se tehdy scházeli v Loučkách nad Zarembou. Odtud bylo cvičiště přeloženo, nevím z jakých důvodů k Čítárně. Do čela pobočky KJ ve Vendryni byl zvolen p. Wojkowsky, který s menšími či většími přestávkami organizoval kynologickou činnost v obci od roku 1951 až do roku 1977 tedy celých 26 let. Je-li hovořeno s menšími či většími přestávkami pak tyto přestávky byly proto, že někteří tehdejší členové neměli zájem spolupracovat s p. Wojkowským. Při periodických volbách, které byly vždy jednou za rok, na výročních čl. schůzích, p. Wojkowského nezvolili předsedou. Wojkowsky z Vendryně odchází a zakládá ZKO v Bystřici n/Olší, která se v brzké době stává velkou konkurenci kynologům ve Vendryni.
Tehdy si členové naši ZKO uvědomuji negativní následek své volby a v příštím volebním období je p. Wojkowsky jako vendryňský občan, kterým byl ostatně vždy (tedy i v době kdy působil v Bystřici) znovu zvolen do čela naši ZKO.
To již naše ZKO nepůsobila jako ZO Kynologické jednoty, ale jako kynologická odbornost ZO Svazarmu, která měla svojí klubovnu v Čítárně. A to byl zřejmě i důvod přestěhování cvičiště k Čítárně.
Pro představu čtenáře. Kynologická činnost byla v celostátním měřítku přesouvána pod různé zájmové činnosti. Jak již bylo uvedeno, začínala, jako Kynologická jednota její centrum bylo v Brně. Pak byla převedena pod Svazarm, který měl centrální řízení v Praze. Za nějaký čas byli kynologové převedení pod Český svaz drobných chovatelů, pak znovu pod Svazarm a roce 1991 vzniká znovu ČMKÚ (Českomoravská kynologická unie), která je členem mezinárodní kynologické internacionály.
Všechny tyto změny se dotkly i činnosti kynologů v naší obci. Aby mohli existovat, byli nuceni zakládat ZO různých zájmových činnosti (Svazarm, Drobní chovatelé apod.) a při tom všem se účastňovat se svými psy výcviku.
A aby to neměli tak jednoduché po celou tu dobu byli nuceni i měnit cvičiště. A to znamená mnoho práce jak na terénních úpravách, tak na zařízeních, které jsou potřebné k výcviku psů (překážky apod.).
Vendrynští kynologové, jak již bylo řečeno začínali s výcvikem v Loučkách a to na louce nad rod. domkem p. Zaremby. Druhý cvičák, na který se naši kynologové přestěhovali, byl cvičák za Čítárnou.
Byl to prostor pro tuto činnost ne moc velký, ale výhodu měl v tom, že byl skoro v centru a navíc veřejnosti přístupný, s možností stopování (terény pro stopy v místě). Doba kdy jsme jako kynologové působili u Čítárny, se dá hodnotit, jako doba velmi progresivního rozvoje vendryňské kynologie. V té době se zde učilo kynologickým začátkům mnoho pozdějších velmi úspěšných kynologů. Učil se zde kynologickým začátkům p. Hota pozdější vicemistr Evropy, p. Turoň - pozdější účastník MS ČSR, p. Šimíček Josef předseda ZO v době od 1977-1992, majitel velmi úspěšné chov. stanice Briardů, z. Pepův ranč, spolu se svojí manželkou Halinou úspěšní chovatelé tohoto plemene a organizátoři chovu Briardů v rámci ČSR. V ne poslední řadě i p. Raszka-pozdější úspěšný profesionál jako policejní psovod.
Učil se zde i pejskařským začátkům p. Marosz v součastné době nejstarší aktivní kynolog naší obce., 60 let. V té době mezi nás chodili zájemci o tento druh sportu i z Jablunkova p. Ploszek a jiní, kteří po té když získali zkušenosti, si založili svoji kynologickou organizaci v Jablunkově. Do dnešního dne je spolupráce s jablunkovskými kynology velmi dobrá.
Z ozbrojených složek to byli p. Čečotka, pozdější Okresní psovod policie a p. Ščotka, kteří využívali k přípravě svých policejních psů, odborných znalostí p. Wojkowského a mládi a nadšení nás mladých figurantů. Bylo to období, kdy kynologové naši ZO vyhrávali mnoho tehdy branných závodů organizovaných pro kynology.
Za všechny jen pár těch nejúspěšnějších: p. Ščuka Ota se svých Gerem (psem velmi pověstným se svojí nekompromisní, absolutně přesně provedenou obranou.), p. Ščotka se svým Titanem. (psem který měl všestranně vyrovnané výkony), p. Rajter a jeho Argus oba důchodci, p. Rajter invalidní a Argus armádní vysloužilec, který přes svůj věk všechny udivoval svými výkony zejména na stopách, p. Wawrečka s Astorem a jiní. Bylo jich moc a všichni chtěli a také representovali naši obec na soutěžích různé náročnosti. Ti výše jmenovaní dováželi neděli co neděli mnoho cen za vítězství.
Z důvodů, že majitel pozemku za Čítárnou hodlal tento využít jinak, než pro pronájmem kynologů, měnili naši pejskaři cvičiště znovu a i tentokráte za velkého přičinění p. Wojkowského se stěhovali na tzv. Bílkův stav. I zde kynologové pracovali s maximálním nasazením, ale lokalita Bilkova stavu nebyla tou nejlepší lokalitou pro tento druh sportu. Scházely prostory pro stopování, revíry. A přesto bylo i na tomto cvičišti složeno mnoho zkoušek z výkonu a právě zde na tomto cvičišti se začal na svoji sportovní karieru připravovat pes NO Bautz, p. Turoně, pozdější rekordman ve skoku šplhem 3,5 m, Účastník několika výběrových závodu MR tedy ČSSR. Období působení na Bílkovém stavu nebylo ani zdaleka ne tak úspěšným obdobím jako u Čítárny, ale i zde se pracovalo s nadšením a ve snaze dosáhnout i za těchto stižených podmínek maximálního výkonu.
Z tohoto cvičiště se pak naši kynologové znovu stěhovali a to na cvičiště zv. u Olzy, bylo to v Loučkách v prostoru pod nemocnici. Místo ideální s možností jak stopování tak i k revírování, ale bohužel blízko takzvané zvěřinové kapsy a z tohoto titulu se začaly množit problémy s myslivci. I na tomto cvičišti bylo připraveno mnoho psu ke skládání zkoušek z výkonu. Zde nutno říci, že v této době naši kynologové skládali v roku o 100% zkoušek více, než bylo členů v organizaci… Tedy každý z nás v té době skládal v průměru dvě zkoušky ročně.
Přesto, že jsme byli úspěšní v oblasti výcviku, znovu jsme se stěhovali. Stěhovali jsme se, abychom se vyhnuli střetům s myslivci, měli klid pro svého koníčka a svoji práci. Stěhovali jsme se na takzvané Farské louky, místo také velmi výhodné pro výcvik psů. V té době patřil tento pozemek JZD OM Třinec, později v restituci vráceno majiteli, což byl důvod k dalšímu stěhování. Ani na Farských loukách výcvik nijak neochabl. Přesto, že tento prostor byl v podstatě bažinou. Přicházeli další mladí nadšenci tohoto sportu např. p. Wantulok, p. Kopka, p. Siuda atd.… P. Wantulok později úspěšný závodník, účastník MR ČSR a. p. Kopka, p. Siuda, taktéž úspěšný závodník. P. Kopka vyhrál snad nejvíce pouťových závodu v historii ZO Vendryně, - prvních, druhých a třetích míst ve sportovní kynologii. Oba pak složili mnoho velmi náročných zkoušek se svými psy. Na tomto cvičišti s námi cvičil svého psa i nynější generální ředitel TŽ, a.s. Ing. Cienciala Jiří Csc., který svého CIRA připravil na ZVV2, kterou také oba úspěšně složili.
Pokud jde o toto cvičiště, byly to těžké začátky. V té době předsedal naši ZKO, nynější nejstarší kynolog A. Marosz. V podstatě on vyběhal a sehnal pozemek, který byl zčásti bažinou, zorganizoval buldozer a strusku v TŽ a s brigádnickou pomocí ostatních členů naši ZO, jsme bažinu zasypali, zavezli hlínou, upravili. Bylo to bezpočet brigádnických hodin, které kynologové naši ZKO na tomto cvičišti odpracovali, jen proto, aby mohli cvičit. A cvičili. Raritou pro některé naše nové členy je, že na tomto cvičišti byla postavena první naše klubovna a to prosím za jeden den a bylo to přesně 6. 11. 1977. Po roce 1989 jak již bylo zmiňováno, pozemek který jsme upravili, na němž bylo cvičiště, byl vrácen majiteli a kynologové se znovu stěhovali. A to na nynější místo do Louček.
I v tomto případě velmi iniciativně pomohl A. Marosz a to přesto, že již nebyl předsedou. Zorganizoval nivelizační vyměření prostoru, který byl pronajat kynologům v loučkách. Zorganizoval znovu buldozer a nechal upravit plochu. Na povrch pak za přičinění p. Kopky byla navezena škvára kvůli zpevnění a vysušení pozemku, a pak předseda p. P. Turoň upravil a rozplanýroval cvičiště, aby se na něm mohlo cvičit. Znovu bezpočet bezplatných brigádnických hodin.
Přes všechny výše uvedené potíže spojené se stěhováním cvičišť, se Ti nejvěrnější nevzdali a znovu organizováním výcviku v nových podmínkách se ti co vytrvali, aktivně zúčastňovali, jak již bylo zmiňováno výcviku, sportovní činnosti v oblasti kynologie, pro kterou tato organizace vznikla a existuje.
Byl a je to výcvik psů, hlavní směr činnosti této organizace, členové naši ZO pracují také s mládeži a to ne bez úspěchu.
V roce 1980 vedl v rámci kraje mládežníky J. Raszka, družstvo SM kraje skončilo v rámci MR ČSR mládeže jako druhé a členem družstva byl náš mládežník Jirka Litvák, který skončil z 36 soutěžících 17ty.
V roce 1983 naši ZKO vzorně representoval Ivo Kajzar skončil 5ty, a o rok později v branném víceboji mládeže byl náš člen Petr Štefek 5ty na postupovém závodě ve Žďáru nad Sázavou Tento chlapec pak o rok později skončil jako 1. v okresní lize mládeže v Branném víceboji. Pak jsme se v práci s mládeží trochu odmlčeli, a až zase v roce 1997 naše členka Janka Škrabalová s fenou VIKY postoupila na MR mládeže ČR. Na přes rok pak v postupovém závodě pro postup na mistrovství republiky Janka Škrabalová se psem ENDYM skončila na druhém místě a na mistrovství republiky skončila na pěkném osmém místě. V tomto roce také postoupila Darina Byrtusová, která platila začátečnickou daň za nezkušenost, ale již samotný postup na toto mistrovství bylo pro ni úspěchem.
Kromě toho, že pracujeme s mládeží, naši členové mající chov. stanice dosahovali se svými zvířaty mnoho výstavních úspěchů. Bylo již zmiňováno o výsledcích chov. stanice Briardů manž. Šimíčkových jejích odchovanci dosáhli: např. Beryl Bohemia Sibelle 1. mezinárodní zkouška PO Briardů Bob Pepův ranč - Středoevropský vítěz CACIB (mezinárodní šampión krásy). S mnoha Briardy pak H. Šimíčková absolvovala různé závody tohoto plemene a vždy vzorně a s úspěchem representovala naši ZKO, v Praze, Brně, Ostravě, ale i v zahraničí, Polsko Bytom, Bydgošč apod.