Založení naši organizace
Kynologická organizace vznikla v roce 1951. Vznikla odloučením několika členů (občanů Vendryně) z tehdy již existující ZO Kynologické jednoty v Českém Těšíně, v jejímž čele stál p. Machač. V té době někteří občané naši obce se účastňovali výcviku se svými psy v Českém Těšíně na cvičáku, který byl situován z části v místech dnešního tržiště a z části v místech kde nyní stojí obchodní dům Bila. Zakladatelem Organizace ve Vendryni byl p. Wojkowský, který se dohodl s vedením ZO Kynologické jednoty v Českém Těšíně a založil odbočku této KJ ve Vendryni. Asi o rok nebo dva později pak vzniká za skoro stejných podmínek i nynější ZKO Třinec.
Naši kynologové se tehdy scházeli v Loučkách nad Zarembou. Odtud bylo cvičiště přeloženo, nevím z jakých důvodů k Čítárně. Do čela pobočky KJ ve Vendryni byl zvolen p. Wojkowsky, který s menšími či většími přestávkami organizoval kynologickou činnost v obci od roku 1951 až do roku 1977 tedy celých 26 let. Je-li hovořeno s menšími či většími přestávkami pak tyto přestávky byly proto, že někteří tehdejší členové neměli zájem spolupracovat s p. Wojkowským. Při periodických volbách, které byly vždy jednou za rok, na výročních čl. schůzích, p. Wojkowského nezvolili předsedou. Wojkowsky z Vendryně odchází a zakládá ZKO v Bystřici n/Olší, která se v brzké době stává velkou konkurenci kynologům ve Vendryni.
Tehdy si členové naši ZKO uvědomuji negativní následek své volby a v příštím volebním období je p. Wojkowsky jako vendryňský občan, kterým byl ostatně vždy (tedy i v době kdy působil v Bystřici) znovu zvolen do čela naši ZKO.
To již naše ZKO nepůsobila jako ZO Kynologické jednoty, ale jako kynologická odbornost ZO Svazarmu, která měla svojí klubovnu v Čítárně. A to byl zřejmě i důvod přestěhování cvičiště k Čítárně.
Pro představu čtenáře. Kynologická činnost byla v celostátním měřítku přesouvána pod různé zájmové činnosti. Jak již bylo uvedeno, začínala, jako Kynologická jednota její centrum bylo v Brně. Pak byla převedena pod Svazarm, který měl centrální řízení v Praze. Za nějaký čas byli kynologové převedení pod Český svaz drobných chovatelů, pak znovu pod Svazarm a roce 1991 vzniká znovu ČMKÚ (Českomoravská kynologická unie), která je členem mezinárodní kynologické internacionály.
Všechny tyto změny se dotkly i činnosti kynologů v naší obci. Aby mohli existovat, byli nuceni zakládat ZO různých zájmových činnosti (Svazarm, Drobní chovatelé apod.) a při tom všem se účastňovat se svými psy výcviku.
A aby to neměli tak jednoduché po celou tu dobu byli nuceni i měnit cvičiště. A to znamená mnoho práce jak na terénních úpravách, tak na zařízeních, které jsou potřebné k výcviku psů (překážky apod.).
Vendrynští kynologové, jak již bylo řečeno začínali s výcvikem v Loučkách a to na louce nad rod. domkem p. Zaremby. Druhý cvičák, na který se naši kynologové přestěhovali, byl cvičák za Čítárnou.
Byl to prostor pro tuto činnost ne moc velký, ale výhodu měl v tom, že byl skoro v centru a navíc veřejnosti přístupný, s možností stopování (terény pro stopy v místě). Doba kdy jsme jako kynologové působili u Čítárny, se dá hodnotit, jako doba velmi progresivního rozvoje vendryňské kynologie. V té době se zde učilo kynologickým začátkům mnoho pozdějších velmi úspěšných kynologů. Učil se zde kynologickým začátkům p. Hota pozdější vicemistr Evropy, p. Turoň - pozdější účastník MS ČSR, p. Šimíček Josef předseda ZO v době od 1977-1992, majitel velmi úspěšné chov. stanice Briardů, z. Pepův ranč, spolu se svojí manželkou Halinou úspěšní chovatelé tohoto plemene a organizátoři chovu Briardů v rámci ČSR. V ne poslední řadě i p. Raszka-pozdější úspěšný profesionál jako policejní psovod.
Učil se zde i pejskařským začátkům p. Marosz v součastné době nejstarší aktivní kynolog naší obce., 60 let. V té době mezi nás chodili zájemci o tento druh sportu i z Jablunkova p. Ploszek a jiní, kteří po té když získali zkušenosti, si založili svoji kynologickou organizaci v Jablunkově. Do dnešního dne je spolupráce s jablunkovskými kynology velmi dobrá.
Z ozbrojených složek to byli p. Čečotka, pozdější Okresní psovod policie a p. Ščotka, kteří využívali k přípravě svých policejních psů, odborných znalostí p. Wojkowského a mládi a nadšení nás mladých figurantů. Bylo to období, kdy kynologové naši ZO vyhrávali mnoho tehdy branných závodů organizovaných pro kynology.
Za všechny jen pár těch nejúspěšnějších: p. Ščuka Ota se svých Gerem (psem velmi pověstným se svojí nekompromisní, absolutně přesně provedenou obranou.), p. Ščotka se svým Titanem. (psem který měl všestranně vyrovnané výkony), p. Rajter a jeho Argus oba důchodci, p. Rajter invalidní a Argus armádní vysloužilec, který přes svůj věk všechny udivoval svými výkony zejména na stopách, p. Wawrečka s Astorem a jiní. Bylo jich moc a všichni chtěli a také representovali naši obec na soutěžích různé náročnosti. Ti výše jmenovaní dováželi neděli co neděli mnoho cen za vítězství.
Z důvodů, že majitel pozemku za Čítárnou hodlal tento využít jinak, než pro pronájmem kynologů, měnili naši pejskaři cvičiště znovu a i tentokráte za velkého přičinění p. Wojkowského se stěhovali na tzv. Bílkův stav. I zde kynologové pracovali s maximálním nasazením, ale lokalita Bilkova stavu nebyla tou nejlepší lokalitou pro tento druh sportu. Scházely prostory pro stopování, revíry. A přesto bylo i na tomto cvičišti složeno mnoho zkoušek z výkonu a právě zde na tomto cvičišti se začal na svoji sportovní karieru připravovat pes NO Bautz, p. Turoně, pozdější rekordman ve skoku šplhem 3,5 m, Účastník několika výběrových závodu MR tedy ČSSR. Období působení na Bílkovém stavu nebylo ani zdaleka ne tak úspěšným obdobím jako u Čítárny, ale i zde se pracovalo s nadšením a ve snaze dosáhnout i za těchto stižených podmínek maximálního výkonu.
Z tohoto cvičiště se pak naši kynologové znovu stěhovali a to na cvičiště zv. u Olzy, bylo to v Loučkách v prostoru pod nemocnici. Místo ideální s možností jak stopování tak i k revírování, ale bohužel blízko takzvané zvěřinové kapsy a z tohoto titulu se začaly množit problémy s myslivci. I na tomto cvičišti bylo připraveno mnoho psu ke skládání zkoušek z výkonu. Zde nutno říci, že v této době naši kynologové skládali v roku o 100% zkoušek více, než bylo členů v organizaci… Tedy každý z nás v té době skládal v průměru dvě zkoušky ročně.
Přesto, že jsme byli úspěšní v oblasti výcviku, znovu jsme se stěhovali. Stěhovali jsme se, abychom se vyhnuli střetům s myslivci, měli klid pro svého koníčka a svoji práci. Stěhovali jsme se na takzvané Farské louky, místo také velmi výhodné pro výcvik psů. V té době patřil tento pozemek JZD OM Třinec, později v restituci vráceno majiteli, což byl důvod k dalšímu stěhování. Ani na Farských loukách výcvik nijak neochabl. Přesto, že tento prostor byl v podstatě bažinou. Přicházeli další mladí nadšenci tohoto sportu např. p. Wantulok, p. Kopka, p. Siuda atd.… P. Wantulok později úspěšný závodník, účastník MR ČSR a. p. Kopka, p. Siuda, taktéž úspěšný závodník. P. Kopka vyhrál snad nejvíce pouťových závodu v historii ZO Vendryně, - prvních, druhých a třetích míst ve sportovní kynologii. Oba pak složili mnoho velmi náročných zkoušek se svými psy. Na tomto cvičišti s námi cvičil svého psa i nynější generální ředitel TŽ, a.s. Ing. Cienciala Jiří Csc., který svého CIRA připravil na ZVV2, kterou také oba úspěšně složili.
Pokud jde o toto cvičiště, byly to těžké začátky. V té době předsedal naši ZKO, nynější nejstarší kynolog A. Marosz. V podstatě on vyběhal a sehnal pozemek, který byl zčásti bažinou, zorganizoval buldozer a strusku v TŽ a s brigádnickou pomocí ostatních členů naši ZO, jsme bažinu zasypali, zavezli hlínou, upravili. Bylo to bezpočet brigádnických hodin, které kynologové naši ZKO na tomto cvičišti odpracovali, jen proto, aby mohli cvičit. A cvičili. Raritou pro některé naše nové členy je, že na tomto cvičišti byla postavena první naše klubovna a to prosím za jeden den a bylo to přesně 6. 11. 1977. Po roce 1989 jak již bylo zmiňováno, pozemek který jsme upravili, na němž bylo cvičiště, byl vrácen majiteli a kynologové se znovu stěhovali. A to na nynější místo do Louček.
I v tomto případě velmi iniciativně pomohl A. Marosz a to přesto, že již nebyl předsedou. Zorganizoval nivelizační vyměření prostoru, který byl pronajat kynologům v loučkách. Zorganizoval znovu buldozer a nechal upravit plochu. Na povrch pak za přičinění p. Kopky byla navezena škvára kvůli zpevnění a vysušení pozemku, a pak předseda p. P. Turoň upravil a rozplanýroval cvičiště, aby se na něm mohlo cvičit. Znovu bezpočet bezplatných brigádnických hodin.
Přes všechny výše uvedené potíže spojené se stěhováním cvičišť, se Ti nejvěrnější nevzdali a znovu organizováním výcviku v nových podmínkách se ti co vytrvali, aktivně zúčastňovali, jak již bylo zmiňováno výcviku, sportovní činnosti v oblasti kynologie, pro kterou tato organizace vznikla a existuje.
Byl a je to výcvik psů, hlavní směr činnosti této organizace, členové naši ZO pracují také s mládeži a to ne bez úspěchu.
V roce 1980 vedl v rámci kraje mládežníky J. Raszka, družstvo SM kraje skončilo v rámci MR ČSR mládeže jako druhé a členem družstva byl náš mládežník Jirka Litvák, který skončil z 36 soutěžících 17ty.
V roce 1983 naši ZKO vzorně representoval Ivo Kajzar skončil 5ty, a o rok později v branném víceboji mládeže byl náš člen Petr Štefek 5ty na postupovém závodě ve Žďáru nad Sázavou Tento chlapec pak o rok později skončil jako 1. v okresní lize mládeže v Branném víceboji. Pak jsme se v práci s mládeží trochu odmlčeli, a až zase v roce 1997 naše členka Janka Škrabalová s fenou VIKY postoupila na MR mládeže ČR. Na přes rok pak v postupovém závodě pro postup na mistrovství republiky Janka Škrabalová se psem ENDYM skončila na druhém místě a na mistrovství republiky skončila na pěkném osmém místě. V tomto roce také postoupila Darina Byrtusová, která platila začátečnickou daň za nezkušenost, ale již samotný postup na toto mistrovství bylo pro ni úspěchem.
Kromě toho, že pracujeme s mládeží, naši členové mající chov. stanice dosahovali se svými zvířaty mnoho výstavních úspěchů. Bylo již zmiňováno o výsledcích chov. stanice Briardů manž. Šimíčkových jejích odchovanci dosáhli: např. Beryl Bohemia Sibelle 1. mezinárodní zkouška PO Briardů Bob Pepův ranč - Středoevropský vítěz CACIB (mezinárodní šampión krásy). S mnoha Briardy pak H. Šimíčková absolvovala různé závody tohoto plemene a vždy vzorně a s úspěchem representovala naši ZKO, v Praze, Brně, Ostravě, ale i v zahraničí, Polsko Bytom, Bydgošč apod.