Po neustálých stěhováních, naše organizace zakotvila v nynějším prostoru, který svou polohou je ideální pro odvětví kynologie, výcvik psů.
Všichni členové, kteří vydrželi neustále stěhování a zůstali věrni naši organizaci, se vrhají do práce (hodně členů při stěhování se z místa na místo nevydrželo, přešli do Třinecké organizace), zůstalo nás jen devět věrných.
Cvičiště jsme si svépomoci upravili, každý podle své možnosti, přiložil ruku k dílu. Byly organizované brigády, sadili jsme stromky, upravovali svah, naváželi hlínu, plochu po navezení upravil p. Turoň P., kvůli vysušení se navezla škvára, o konečnou rekultivaci se přičinil, p. Kopka V.
Sehnali jsme unimobuňky, protože naše členská základna se rozrůstala, původní unimobuňka už nestačila, byla malá. Umístění unimobuněk bylo dost nešťastné (asanační pásmo, vysoké napětí, a také nebyla v čase, splněna ohlašovací povinnost, hrozila nemalá pokuta za černou stavbu) a tak po úvahách jsme rozhodli, že si postavíme klubovnu.
Předsedou organizace byl p. Kopka Václav, ten za pomoci p. Ing. Huczaly Jana, který svou znalosti v oboru stavebnictví byl velkým přínosem pro realizaci záměru, postavit klubovnu.
V roce 2002 jsme zahájili jednání se svými nadřízenými (ČKS), kteří přislíbili, že pomůžou. Nechali jsme si zhotovit plány, vyběhali stavební povolení, odkoupili pozemek. Třinecké železárny dali první injekci pro zahájení stavby, dali dotaci 200 tis. Kč, začali jsme stavět. Stavba byla zahájena v říjnu roku 2003, výkopovými pracemi pro základy klubovny a pro přípojku elektřiny. Začalo jednání s OÚ ve Vendryni. Byl to starosta, který pochopil situaci a všemožně se zapříčinil o zdárný průběh stavby v jeho počátcích. OÚ Vendryně vyšel vstříc a prodal nám pozemek za symbolickou cenu, 1 Kč. Tento akt byl rozhodující, abychom mohli žádat o dotace od svých nadřízených orgánu, kteří v prvopočátku nás navnadili k této stavbě, že nám pomůžou.
Proč jsme klubovnu stavěli, když nám v unimobuňkách nic nechybělo.
Sarkasticky můžu říct, že nám ve starých buňkách bylo dobře. Vodu jsme si vozili v kanistru, elektřinu jsme nepotřebovali, pořádek se nemusel dělat, myši byly našimi kamarádkami. Sem tam nás přesto, že jsme nic neměli, vykradli. Tím nám vznikala škoda, nemalého rozsahu. Než se zloději dostali dovnitř, nadělali spoustu škody, kde co rozbili naštvaní, že v buňkách nic nebylo. Zloději byli chyceni. Musel jsem kvůli tomu jezdit k soudu.
Jak vše se stavbou bylo, jak vše probíhalo!
Po sametové revoluci jsme se stěhovali z místa na místo, až nám nakonec obec Vendryně pronajala pozemek, na kterém byla původně skládka. Pár věrných, bylo nás devět, kteří v organizaci zůstali, začali pracovat, každý podle svých možností a schopností. Pan Marosz T. nechal upravit svah, dovezli jsme buňku, časem byla buňka malá. Pan Turoň P. sehnal další buňky. Chybou bylo, že jsme postavili buňky v asanačním pásmu, a zaspali ohlašovací povinnost. Vznikla černá stavba, kde hrozila nemalá pokuta! Začal jsem uvažovat, jak z toho vybruslit a přišel na to, že vypracujeme stavební projekt a zažádáme o stavební povolení. Buňky budou sloužit k přípravě na stavbu. Každý rok podáme okolkovanou, 100,00 Kč žádost o prominutí zahájení stavby, že stavba nemohla být zahájena z důvodu nedostatku peněz.
Nápad pro stavební povolení klubovny se zrodil v mé hlavě. Klubovna se postavila podle mých představ. Původní záměr byl, že klubovna měla být o hodně menší.
Moji představu jsem konzultoval s Ing. Huczalou, stavebnictví byl jeho obor. Zadali jsme projektantovi udělat projekt. Projektant udělal výkresovou dokumentaci, dal všemu náležité právní podklady.
Poté jsme s Ing. Huczalou usoudili, že když už je vypracovaný projekt, který nebyl zadarmo, mohli bychom realizovat stavbu, pokusit se sehnat peníze. Ing. Jan Huczala, měl stavebnictví ve své pracovní náplni. Jeho znalost v oboru, kontakty a ochota, mi hodně pomohly. Věděl na koho se kde obrátit, a tak se urychlil proces vyřizování hlavně v začátcích, zhotovení výkresové dokumentace, vyměření pozemku aj. Pomáhal mi napsat dost podstatných žádostí, věděl, co v které žádosti musí být. Také věděl, že se znám přes pejsky s generálním ředitelem TŽ a.s., s Ing. Ciencialou Jiřím Csc. Než vše začalo, šli jsme s Ing. Huczalou za generálním ředitelem Ing. Ciencialou Jiřím Csc., požádat o pomoc. Ing. Cienciala Jiří Csc. slíbil, že co bude moci a bude v jeho silách tak udělá, že nám ve stavbě klubovny pomůže.
Začal jsem obtelefonovávat a poptávat i u jiných institucí, na úřadech, na ministerstvech, jestli nám a jak můžou se stavbou klubovny pomoci. Bylo hodně slibů.
Začalo se psát bezpočet žádostí o dotace, oslovoval jsem kdejaké ministerstva a instituce. Co to bylo návštěv po úřadech, naježděných kilometrů. Vše se zařizovalo při osobních jednáních a jen díky mé povaze, zarputilosti, neodbytnosti, a ochotě Ing. Huczaly, jsme pokračovali ve stavbě.
Na dokreslení situace, v té době organizace nedisponovala žádnými finančními prostředky. Bylo dost odvážné, se stavbou začínat, začínali jsme od nuly! Naše představy byly, že by stačila malá klubovna za cca 1 300 000,00 Kč.
Po návštěvě u generálního ředitele TŽ a.s. bylo všechno spuštěno! Byly to TŽ a.s., které nám poskytly první investici. Bylo to v říjnu 2003.
Informace od ČKS, jestli chceme nějakou dotaci od nich, musíme mít pozemek ve svém vlastnictví, pak že nebude problém, že pomohou. Vše se zařídilo, pozemek jsme odkoupili! To jsme ale netušili, jak to u ČKS chodí. ČKS nás zklamal nejvíc. Psal jsem žádosti o dotace, najednou se u nich žádné peníze nenašly, přidělali mi zbytečnou práci, co to bylo telefonu a intervenci! Nepomohli vůbec! Až, byla klubovna postavena, tak se holedbali, že nám přispěli 300 000,00 Kč, což nebyla pravda. Peníze, jsem si vyžádal u Ministerstva školství já, jenže musely k nám směřovat přes ČKS.
Začátky stavby: Pozemek jsme nechali zaměřit a ocenit. Cena byla stanovena 3,50 Kč/m2. Obec nám vyšla vstříc, prodala nám pozemek za symbolickou cenu, 1Kč. Tento akt byl rozhodující. Obec Vendryně nám pomohla, a tak jsme mohli adresovat žádosti o dotace i u ČKS. Jak to bylo s ČKS, jsem napsal výše.
Obec šla do stavby s námi s tím, že se stanou poměrnými vlastníky klubovny. V té době musela mít každá obec záchytný kotec pro toulavé psy, a tak nám obec na základě, že budou v klubovně dva záchytné kotce, pro odchycené psy přispívala finančně. Z důvodu záchytných kotců pro psy, dala obec na stavbu klubovny poměrně dost peněz. Je víc, jak třetinovým vlastníkem klubovny!
Po zahájení stavby, nastaly různé peripetie. Málokdo si dokáže představit, co mě stavba stála nervů, času a sebeobětování.
Na úplném začátku musela být stavba zaměřená, musela být vytyčená trasa výkopu pro elektrický kabel.
Po všelijakém vyřizování různých náležitostí, povolení, jsme v říjnu 2003, začali výkopem a položením 400m dlouhého elektrického kabelu. Výkop pro kabel dělala firma Franek. Některé výkopové práce se musely dělat ručně. Zde musím vyzdvihnout nasazení p. K. Drábka, který zde odvedl velký kus práce.
Stavba byla zahájena, začala její realizace. Přes zimu jsme dolaďovali zjištěné nedostatky. Na jaře roku 2004 jsme naplno rozjeli projekt, stavba klubovny. Nechali si zaměřit místo, kde klubovna bude stát. Pan Turoň P. zajistil výkopové práce, shrnul vrchovou hlínu pro základy stavby klubovny. Nastoupila stavební firma KABRO s kterou jsme uzavřeli ústní dohodu. Je na místě říct, že pro nějaké nesrovnalosti dost zásadního rázu jsme se s firmou Kabro před dokončením stavby, rozešli. Dokončení stavby jsme domluvili u Ing. Špačka Iva, ředitele D5 a.s.. Ing. Špaček byl náš fanda, měl psa a je z Vendryně. V jednání s ním nám zase pomohl generální ředitel TŽ a.s. K osobnímu jednání s p. Ing. Špačkem jsem šel s p. Siudou M., který se s Ing. Špačkem znal.
Při realizaci stavby to pro mě bylo bezpočet hodin strávených na stavbě. Kolikrát stavební firmy volaly a ujišťovaly se, zda ve stavbě mají pokračovat, jestli jsem na stavbu sehnal další peníze. Kolikrát jsem chtěl během stavby všeho nechat, ale byl to generální ředitel TŽ a.s., který mě přesvědčil, že už není cesty zpátky, že se musí pokračovat v načaté práci, já se pak znova a znova nervoval.
Stavba až na maličkosti byla ukončena v roce 2005. Následně v lednu r. 2006, měla být klubovna kolaudována. Zde musím zmínit, jak byla kolaudační komise překvapena, když zjistila, že nemáme zkolaudovanou studnu, a že kdo nám vydal stavební povolení, když nebyla zkolaudována studna. Nastalo zdržení, zas administrace, museli jsme napřed kolaudovat studnu. Vše se vyřešilo a při celkové kolaudaci dopadlo vše dobře, až na úplně malé věci, které musely být do měsíce odstraněny, byla klubovna zkolaudována.
A znova shánění peněz na nákup nábytku a vybavení klubovny! Při vybavení nám opět pomohl generální ředitel TŽ a.s. který intervenoval, konkrétně u pana Pavla Báči. U p. Báči ve skladu jsme si mohli vybrat, co jsme potřebovali a co se nám hodilo pro provoz klubovny. Za p. Báčou jsme šli s J. Šádou, měl lepší přehled potřeby věcí pro kuchyň.
Pan Šáda J. s p. Galuszkou R. udělali v klubovně pro kuchyňku bar. Ještě musím zmínit p. Szwarce L. a p. Kaletu P., ti udělali v klubovně celou elektřinu.
Následovala další práce, oplocení. Další shánění peněz a firmu, která by nám plot udělala. Průběh celé stavby je zdokumentován na fotografiích. Když už se zdálo, že je všemu konec, další práce, rozšíření plochy k výcviku, aby měla parametry pro konání závodu a zkoušek.
Stále se snažím něco vylepšovat, ke své i všeobecné spokojenosti. Zde je třeba zmínit naši ekonomickou situaci. Organizoval jsem práce tak, aby nás vyšly co nejlevněji. Práce byly provedené, takříkajíc kolikrát za hubičku, bylo to o diplomatickém jednání, já pomůžu tobě, ty mě, narážím na firmu Strabac, která provedla rozšíření cvičáku, uválcováni celé plochy cvičiště, udělala odstavnou plochu pro auta, proti, že mohla použít dočasně plochu areálu pro uskladnění svého materiálu a strojů.
Vybavení organizace stálo také hodně peněz. Díky sponzorským darům, které jsem zajistil, jsme si mohli koupit křovinořez, motorovou sekačku s pojezdem a v neposlední řadě traktůrek pro kosení plochy cvičiště, koupili jsme oblečení a vybavení pro figuranty, plenty pro revíry, ledničku, elektrický pec se sklokeramickou varnou deskou, televizi, satelit a hodně jiných potřebných věci. V klubovně bylo instalováno zabezpečovací zařízení. Kdo si všímá, ten vidí!
Kvůli stavbě (začátky) bylo popsáno stohy papíru, musel být napsán investiční záměr, pak teprve se mohly psát žádosti o dotace. Nutno říct, že vše je zdokumentováno a je k dohledání.
Závěrem: je třeba poděkovat všem, hlavně sponzorům, kteří jakýmkoliv způsobem pomohli při veškerých pracích, jak už při úpravě terénu cvičiště, nebo samotné stavbě klubovny a také při vybavování klubovny!
Teď už nezbývá, jen naši krásnou novou klubovnu a areál udržovat. Je pořád co vylepšovat (zde je stále prostor), a tak je třeba naslouchat dobrým návrhům, nápadům, názorům, vše projednávat a pak po schválení, jak je již výše zmíněno stávající stav, vylepšovat.
Podotýkám, že v dnešní době už není takových obětavců, jako jsem já. Při mé naivitě, mohla stavba pro mě dokonce dopadnout špatně! Bylo by to také zajímavé povídání! Snad někdy příště.
Václav Kopka
Začátky naši ZKO níže, až pod obrázkem: